Když máme děti, tak jim chceme dělat radost. S blížícími se narozeninami nebo Vánoci tedy nasloucháme jejich přání. Ta jsou mnohdy ovlivněná tím, co zrovna frčí ve školce či škole a také tím, co se zrovna objevuje v televizní reklamě. Velký růžový jednorožec s třpytivýma očima, plyšový pták ve vajíčku za 2 a půl tisíce, pejsek na baterky, který umí dělat hovínka, sada na holení pro malé chlapce nebo rovnou dětské Ferrari, aby bylo v ulici hned jasno, kdo na to má a kdo ne 🙂
Často se tedy vydáme z peněz za věci, které možná skončí za chvíli vybité nebo zapomenuté někde v rohu.
Nechci říct, že všechny nákladnější a moderní hračky jsou špatné. Různé interaktivní stolečky pro malé mrňousy, které jim dávají zábavné podněty, mohou být užitečné. Nebo prostě a jednoduše jednou za čas splnit velké přání, ať si o něm myslíme cokoliv.
Hlavní myšlenkou tohoto textu je ale to, že radost z něčeho rozhodně nemusí být přímo úměrná vynaložené finanční částce.
Na fotce je moje dcera, která si šla sama do železářství koupit něco, co si moc přála. Provaz, který bude vhodný na vázání uzlů. Dala jsem jí tedy 100 Kč, ať si to vyřídí. Prodavači vysvětlila, na co provaz potřebuje, že by měl být dlouhý jako když roztáhne ruce a o něco tlustší než švihadlo.
<img src=”http://www.varilamysicka.cz/img/mene-penez-za-blbosti-head.jpg” />
Od té doby máme provaz doma a je to momentálně jedna z nejoblíbenějších “hraček”, díky které pořád něco vymýšlí. Zkouší různé druhy uzlů a učí to své kamarády. Třeba jí to jednou bude opravdu k něčemu, až vyrazí do světa 🙂
Mimochodem, stál 9 korun …